Služby - Molekulární genetika

EBV byl prvním lidským virem, který byl dáván do souvislosti s nádorovým onemocněním, když byl v roce 1964 izolován z buněk tkáňové linie Burkittova lymfomu.

Patří mezi devět lidských herpesvirů, stejně jako všechny ostatní má latentní a produktivní (lytickou) fázi životního cyklu. Latentní v B-lymfocytech a produktivní v epiteliálních buňkách. Přenáší se slinami, v některých případech byl detekován i v genitálních sekretech obou pohlaví, což vedlo k úvahám o možném sexuálním přenosu.

Primoinfekce probíhá nejčastěji v dětském věku, velmi často subklinicky, nebo později v době adolescence, v 50% - 74% případů s klinickým obrazem infekční mononukleózy, vzhledem k charakteristickému způsobu přenosu nazývané "kissing disease". Promořenost v dospělé populaci je více než 90%, s dlouhodobou latentní perzistencí viru v B-lymfocytech, z toho přibližně u 20% jedinců se nachází EBV ve slinách. Jinou možnou cestou přenosu viru je transfuze nebo transplantace díky jeho latentní přítomnosti v B-lymfocytech zdravých dárců.

V současné době je dáván do souvislosti s řadou benigních i maligních onemocnění lymfatických tkání a epitelu, incidence některých je vázaná na určité etnické skupiny nebo geografické oblasti. Jde například o infekční mononukleózu, Burkittův lymfom, Hodgkinův lymfom, některé další nehodgkinské lymfomy, lymfoproliferační onemocnění chlapců s imunodeficiencí vázanou na chromozóm X, z dalších onemocnění nazofaryngeální karcinom, apod.

EBV hraje roli také při vzniku lymfoproliferací u dalších skupin pacientů se zhoršenou imunitou, jako jsou iatrogenně imunosuprimovaní lidé po transplantacích , u nichž může dojít ke vzniku posttransplantační lymfoproliferativní choroby (posttransplantation lymphoproliferative disease, PTLD, u pacientů s HIV či u části nemocných s autoimunitními chorobami léčených imunosupresivy.

U HIV pozitivních pacientů je EBV infekce kromě toho příčinou vzniku "hairy" leukoplakie v ústní dutině.

Vzájemné souvislosti přítomnosti EBV, stupně onemocnění a změny imunity u posttransplantačních lymfoproliferací zachycuje schéma na obr.1.

Obrázek 1
Vliv EBV

Epstein-Barr virus patří do gamma podčeledi potenciálně onkogenních herpesvirů, ve které jsou rozlišeny dvě skupiny - gamma 1, Lymfokryptovirus (LCV) a gamma 2, Rhadinovirus (RDV).

EBV je lidský LCV, na základě odlišností v sekvencích některých genů se rozlišuje EBV-1 a EBV-2 s geograficky odlišným výskytem ale z hlediska funkčního bez významného rozdílu.

Architektura virionu je podobná jako u ostatních herpesvirů. Prstencový core-protein obalený DNA v nukleokapsidě tvořené 162 kapsomerami je chráněn proteinovým obalem a vnějším obalem s povrchovými glykoproteinovými molekulami.

Genom EBV je tvořen lineární dvojvláknovou DNA o velikosti 184 kb s 60% obsahem GC párů. Podle stupně latentní nebo lytické infekce dochází k transkripci a translaci odpovídajících genů pro některý z EB jaderných antigenů EBNA-1, -2, -3A, -3B, -3C, -LP, pro regulační proteiny např. BZLF, BRLF1, integrální membránové proteiny LMP1, -2A, -2B, pro kapsidové a obalové proteiny a transkribují se také geny pro EBER-1,-2 (malé nepolyadenylované sekvence RNA), které jsou dále translatovány pouze částečně.

Exprese EBV genů je redukována v různých stupních latence, kdy virové proteiny slouží k udržení epizomu v buňce, inhibují apoptózu a procesování antigenů.

V naší laboratoři používáme tyto detekční systémy:

1. Detekce genu pro jaderný antigen EBNA-1. Protein exprimovaný z tohoto genu lze detekovat ve všech případech EBV asociovaných onemocnění. Používáme PCR v nested uspořádání, která z cílové oblasti amplifikuje vnějšími primery produkt o velikosti 297 párů bazí a v druhém kroku vnitřní primery amplifikují produkt o velikosti 209 párů bazí.
2. Detekce genu pro jaderný antigen EBNA-3C. Jednostupňovou PCR amplifikujeme úsek o velikosti 153 párů bazí.

1. Herbst H, Dallenbach F, Hummel M, Niedobitek G, Pileri S, Muller-Lantzsch N, Stein H. Epstein-Barr virus latent membrane protein expression in Hodgkin and Reed-Sternberg cells. Proc Natl Acad Sci USA. 1991;88(11):4766-70.
2. Anagnostopoulos I, Hummel M, Finn T, Tiemann M, Korbjuhn P, Dimmler C, Gatter K, Dallenbach F, Parwaresch MR, Stein H. Heterogeneous Epstein-Barr virus infection patterns in peripheral T-cell lymphoma of angioimmunoblastic lymphadenopathy type. Blood. 1992;80(7):1804-12.
3. Anagnostopoulos I, Hummel M, Kaudewitz P, Korbjuhn P, Leoncini L, Stein H. Low incidence of Epstein-Barr virus presence in primary cutaneous T-cell lymphoproliferations. Br J Dermatol. 1996;134(2):276-81. Fields. Virology (fourth edition). Lippincot Williams & Wilkins, 2001.
4. Hopwood P, Crawford DH. The role of EBV in post-transplant malignancies: a review. J Clin Pathol. 2000;53(4):248-54. Review.
5. Fields. Virology (fourth edition). Lippincot Williams & Wilkins, 2001
6. Macsween KF, Crawford DH. Epstein-Barr virus-recent advances. Lancet Infect Dis. 2003;3(3):131-40. Review.