Klinická diagnostika |
Virus herpes simplex (HSV) |
Herpes simplex virus (HSV) patří do skupiny tzv. neurotropních virů a zahrnuje dva odlišné genotypy HSV-1 a HSV-2. Typicky způsobují primární a rekurentní infekce v mukokutánních přechodech. HSV 1 charakteristicky postihuje rty a ústní dutinu, HSV 2 genitál. Infekce mají řadu klinických projevů jako jsou vesikly a ulcerace. HSV-1 je dále častou příčinou keratokonjunktivitidy a jí způsobené korneální slepoty, oba HSV mohou způsobit encephalitidu s meningitidou. Přenos HSV-2 z matky s primoinfekcí na novorozence během porodu může dát vzniknout nebezpečné generalizované infekci včetně encephalitidy. U pacientů s maligními nádory a/nebo imunosupresí může dojít k diseminovaným herpetickým kožním či viscerálním onemocněním jako je Kaposiho varicelliformní erupce, eczema herpeticum, herpetická oesophagitis, bronchopneumonie a hepatitis.
U HSV 1 i HSV 2 je v základních rysech shodná struktura virionu a organizace genomu. Virion je složený z core, ikosadeltahedralní kapsidy tvořené 162 kapsomerami, v podstatě nestrukturovaného tegumentu a vnějšího obalu.
Core obsahuje dsDNA genom o velikosti asi 150 kpb, s podílem G+C 68% u HSV 1 a 69% u HSV 2. Genom obsahuje přibližně devadesát transkripčních jednotek, je rozdělený do dvou domén - L(long) a S(short). Geny pro jednotlivé proteiny lze rozdělit do tří skupin - α - středně časné, β - časné a γ - pozdní, podle fáze reprodukce viru ve které dochází k jejich expresi.
K infekci dochází prostřednictvím slizničního epitelu nebo mikroinvazí kůže. Virus se reprodukuje v epiteliálních buňkách a šíří se ve tkáni. Po proniknutí do axonů ganglionálních buněk inervujících slizniční epitel je virus transportován do těla gangliové buňky, kde persistuje v podobě latentní infekce. Po reaktivaci přechází do produktivní fáze rekurentní infekce, nově maturované viriony jsou transportovány z gangliové buňky a uvolněny do okolní tkáně.
Vyšetření |
K odlišení HSV-1 a HSV-2 používáme nested multiplex PCR s primery specificky amplifikujícími část genu kódujícího gpD (glykoprotein nezbytný pro vstup viru do buňky) u HSV-1 a primery amplifikujícími část genu kódujícího gpG (glykoprotein napomáhající uvolnění nových partikulí a šíření viru ve tkáni) u HSV-2.
Literatura |