Klinická diagnostika |
Synoviální sarkom |
Synoviální sarkom (SS) představuje přibližně 10% všech sarkomů měkkých tkání. Typicky se vyskytuje u pacientů v adolescentním a mladém dospělém věku. SS se dělí na dva základní histologické subtypy: bifazický a monofazický SS. Bifazický SS se skládá z epiteliálních buněk uspořádaných do glandulárních struktur a z vřetenitých buněk, kdežto monofazický SS obsahuje pouze vřetenobuněčnou složku.
Synoviální sarkom je charakterizován specifickou translokací t(X;18), jejímž důsledkem je fůze genu SYT (18q11) a jednoho z příbuzných genů SSX1 (Xp11.23), resp. SSX2 (Xp11.21). Chimerický transkript SYT-SSX pravděpodobně dereguluje transkripci některých významných genů.
SYT-SSX fúzní transkript představuje velmi citlivý a specifický marker synoviálních sarkomů, navíc existuje korelace mezi typem fúzního transkriptu SYT-SSX a histologickým subtypem SS. U bifazických SS v převážné většině nacházíme translokaci SYT-SSX1, kdežto monofazické SS nesou většinou translokaci SYT-SSX2.
Vyšetření |
Přítomnost translokace t(X;18), popř. zlomu genu SYT, analyzujeme pomocí RT-PCR a FISH.
RT-PCR
Při RT-PCR izolujeme mRNA a po jejím přepisu do cDNA detekujeme chimerické
transkripty pomocí PCR s univerzálními primery a primery specifickými pro oba
jednotlivé fúzní typy. PCR produkty jsou vizualizovány prostřednictvím agarózové elektroforézy.
Na obr. 1
je znázorněna detekce pomocí univerzálních primerů: 1 až 5 – pozitivní vzorky, 6 – negativní
vzorek, 7 – pozitivní kontrola, 8 – negativní kontrola, 9 – voda.
Na obr. 2 je pak detekován
specifický fúzní partner: 2,3,6,7 – pozitivní vzorky s fúzí SYT/SSX2, 4 – pozitivní vzorek
s fúzí SYT/SSX1, 1 a 8 – negativní vzorky, 9 – negativní kontrola, 10 – voda.
Specifita fúzních produktů je verifikována sekvenováním
(obr. 3).
FISH
Při FISH detekujeme pomocí SYT Dual Color, Break Apart Rearrangement Probe firmy
Vysis/Abbott zlom genu SYT (tato próba neidentifikuje specifického translokačního partnera).
U vzorku pozitivního na rearanži genu SYT pozorujeme jeden žlutý, jeden červený
a jeden zelený signál (obr. 4a).
U negativního vzorku pak dva žluté signály (obr. 4b).
Literatura |