Klinická diagnostika |
Gen VHL a von Hippel - Lindauova choroba |
Von Hippel - Lindauova choroba je hereditární autozomálně dominantní syndrom charakterizovaný predispozicí k některým nádorovým onemocněním jako jsou hemangioblastomy, feochromocytomy, konvenční renální karcinomy, cystózy ledvin, pankreatu a nadvarlete a tumory endolymfatického vaku. Von Hippel Lindauova chroroba choroba je relativně vzácné onemocnění s prevalencí 1:36000 - 1:85000.
Příčinou vzniku von Hippel - Lindauova syndromu je zárodečná mutace genu zvaného VHL. VHL je tumor supresor gen lokalizovaný na krátkém raménku chromozómu 3 v oblasti p25 - 26. Skládá se ze tří exonů a kóduje protein, jehož hlavní funkcí je regulace odpovědi na hypoxické stavy organismu. Za normálního stavu protein VHL a v komplexu s proteiny elongin B, C a cullin 2 (VCB-CUL2) váže alfa podjednotku proteinu HIF (hypoxia inducible factor) a umožňuje její ubiquitenem zprostředkovanou degradaci. Za hypoxického stavu protein HIF uniká komplexu VCB-CUL2 a po heterodimerizaci s beta podjednotkou aktivuje řadu angiogenních, růstových a mitogenních faktorů jako např. vascular endothelial growth factor (VEGF), platelet derived growth factor beta (PDGF beta), transforming growth factor alfa (TGF alfa), erythropoetin atd.
Situace podobná stavu při hypoxii může však nastat i tehdy, dojde-li k mutaci či ztrátě genu pro VHL. VHL protein pak není schopen zprostředkovat degradaci proteinu HIF alfa a ten tak může prostřednictvím jím regulovaných genů přispět k procesům, které v konečném důsledku vedou k neoplázii.
Zdá se však, že toto není jediný způsob, jakým může abnormální či chybějící gen VHL přispívat k vzniku nádorových onemocnění. Další možné mechanizmy zahrnují např. narušení normálního průběhu buněčného cyklu, či ovlivnění správného uspořádání fibronektinu v extracelulární matrix.
Vyšetření |
Gen VHL je analyzován na přítomnost mutací pomocí PCR a přímého sekvenování.
Literatura |